Povídky
Pátek 13. a jiné pohromy
Jednoho rána mi zazvonil budík, zaklapl jsem ho tedy, pohlédl na kalendář a zjistil, že dnes je pátek 13. Vstal jsem z postele, levou nohou, nutno podotknout a šel jsem do kuchyně připravit si snídani. Tam jsem se opařil čajem, což bylo divné, protože jsem na něj ještě nepostavil. Podpořen touto příhodou jsem se vykašlal na snídani a šel se převléct do něčeho suchého. Poté jsem se vybral do koupelny vykonat ranní hygienu. Jak jsem vyšel z místa, na které musí i císař pán pěšky, ucítil jsem silný zápach. Když jsem pátral po původci té vůně, učinil jsem objev, že když chci vykonat velkou potřebu, nestačí si stáhnout kalhoty, ale i slipy. Konečně jsem se vymotal z domu a přišel na zastávku. Na ní jsem zjistil, že autobus, který má každý den zpoždění, nejenže to zpoždění neměl, ale dokonce přijel o pět minut dřív. Vydal jsem se tedy do školy po svých. Cesta mi svižně ubíhala, když tu mi přeběhla černá kočka přes cestu. Odplivl jsem si tedy, abych zažehnal pohromu. Bohužel jsem si nevšiml, že vedle mě jde statný pán. Tomuto pánovi, který zřejmě pracoval jako vyhazovač v nějakém klubu, jsem plivl přímo do obličeje. Byl asi vznětlivé povahy a tak mi jednu vyťal až se mi zamotaly nohy a šlápl mu na nohu, na které měl kuří oko. Ten jen zařval a vyťal mi druhou, že jsem padl nosem rovnou do výtvoru, který zde vykonal přede mnou jdoucí pejsek. Aspoň to bylo do měkkého. Po této cestě jsem se konečně octl ve třídě. Právě zazvonilo a začínala hodina matematiky. Učitelka přišla do třídy a oznámila nám, že bude zkoušet. Podívala se na datum a prohlásila: " Třináctka, to je Novák, vedle něj sedí Karel. Karle pojď!" Byl jsem udiven tímto způsobem vybírání žáků k tabuli, ale neřekl jsem ani slovo.U tabule paní učitelka zjistila, že nejenže mám katastrofální nedostatky znalostí matematiky, ale že mám dokonce naruby svetr. Po bližším prohlédnutí se jsem zjistil, že jsem si také dal rifle zipem dozadu. Pátek 13. je prostě pátek 13. Zítra bude lépe. Bohužel, ale vždy když se probudím je dnes ...
N i k d y ! ! ! ! !
• Sedím jako vždy v mém denním lokálu u baru.
• Náhle přijde dovnitř ta nejkrásnější žena, kterou jsem do té doby spatřil.
• Přemýšlím, jak bych ji mohl oslovit, nakonec jí nechám od vrchního přinést tu nejdražší láhev šampaňského, kterou lokál nabízí. S poznámkou na lístečku, že bych ji rád s ní společně vypil.
• Přečte lísteček, usměje se na mně a nechá mně od vrchního přinést lísteček zpátky.
• Na něm stojí psáno:
• "Vážený pane, abych s Vámi tuto láhev společně vypila, musí ve vaší garáži stát Mercedes, na Vašem bankovním kontě musí být jeden milion US-dolarů, ve vašich kalhotech se musí nacházet 17 cm a vilka na Kanárských ostrovech by také nebyla závadou".
• Přečtu s úsměvem její poznámku a píši zpátky:
• "Vážená paní, v mé garáži se nachází jeden Porsche, jeden Ferrari a jeden Mercedes. Na mých 8 bankovních kontech se nachází na každém po 2 milionech US-dolarů, jednu vilku mám na Bali, další v Římě, jednu na Floridě a jednu ještě v Rakousku"
Ale NIKDY !!! v životě, ani pro tu nejkrásnější ženu světa, bych si nenechal uřezat 6 cm ...
... pošlete jednoduše láhev zpátky !
Chybička v emailu
Manželský pár z Minneapolis se rozhodl odletět na Floridu, aby se vyhnul obzvlášť studené zimě doma. Manželka potřebovala v zaměstnání dokončit ještě nějaký úkol, a tak se rozhodli, že manžel poletí ve středu a jeho žena jej bude následovat až příští den. Manžel po příletu do Miami v hotelu zjistil, že má ve svém apartmá k dispozici i počítač s internetovým připojením. Rozhodl se tedy poslat manželce e-mail. Při psaní adresy ale vynechal jedno písmenko, chybu nepostřehl a e-mail tak odeslal na špatnou adresu. Mezitím, kdesi v Houstonu, se vracela jedna žena z pohřbu zesnulého manžela. Její choť byl po mnoho let významný činitel a tudíž přišlo velké množství kondolencí včetně i e-mailem. Vdova se rozhodla poštu přečíst a už po přečtení prvního e-mailu hlasitě vykřikla a v mdlobách se sesunula k zemi. Výkřik zaslechl její syn, vběhl do místnosti, uviděl matku ležící na zemi a na stole běžící počítač.
Na monitoru pak četl následující:
Komu: Mé milované ženušce
Předmět: Jsem na místě
Datum: 18.1.2006
Vím, že budeš mým e-mailem překvapena. Tady totiž jsou počítače taky a j ti tedy můžu o sobě poslat zprávu. Právě jsem dorazil a jak vidím, vše je tu připravené i pro tvůj zítřejší příchod. Moc se těším, až tě zase uvidím! Doufám, že tvá cesta sem bude stejně bezproblémová jako byla ta moje.
Tvůj milující manžel
P.S.: Tady dole je opravdu horko.
Příběh psychopata Pepy
Pacient Pepa pelášil přes pole pro poslední pomeranče. Proč? Potřeboval protekci proti průjmu. Proč potřebuje pomeranče? Protože pít pivo prudí paličatou Pavlu. Pepa posbíral pár peněz pro paní prodavačku Pižlovou. Pepa poprosil. Paní Pižlová Pepovi pomeranče prodala. Pepa poděkoval paní Pižlové, protože prodejna po páté posílá pacienty pryč. Pepa pospíchal. Potřeboval proběhnout přes policii, protože Pepa po páté pláchnout pryč prostě potřeboval. Proč? Protože právě probíhal první poločas posledního přáteláku Prezidentského Poháru. Paříž proti Pittsburghu. Pittsburgh prohrával. Prostě první poločas prosral. Potom Paříž polevila, Pittsburgh předváděl pěkné přihrávky. Po poločase Pepa poznal, proč Pittsburgh prohrával. Paříž postavila převelikou pětku. Proti Paříži Pittsburgh prohrál pět proti patnácti. "Poměrně pohledné" prohlásil Pepa. Potom pádil pro pivo. "Plzeňský Prazdroj" poprosil prodavačku. "Pět pencí" pronesla. Po programu Pepa propil pozoruhodných padesát pencí. Poté přišel policista pražské polepšovny: "Pozor!!! Pacient Pepa" pronesl. Poté Pepu provedl po Paláci Paříže. Po půlnoci posadil Pepu pod piáno. "Pojedeme" pověděl. Po Pepově příjezdu polovina pacientů psala pohledy. Prý pro paní Pižlovou, protože pořád prodává pytle pomerančů po půlnoci, přes padesát pondělků. "Pittsburgh prohrál", prohlásil Pepa."Podívej" pronesl pacient Petr"Pepa přišel". Pacienti přestali psát, pozorovali pouze Pepu. Paráda. Pepa přinesl pomeranče, průjem přestal. Pepu pustili. Po příchodu políbil Pavlu, pejska Pennyho, pak papouška Pookyho. Pavel právě pásl prasata, proto přišel později. Prasátka pěkně prděla po pórkové polévce. Pavla pustila parádní písničku. "Pokondr", pravila. Pepa pozoroval, proč Pavla poslouchá Pokondr. "Pavlo, proboha, prosím pusť pohádky".Pavla přepla, pustila pohádky."Pavlo, připaluješ pizzu". Pavla přiběhla."Pozor, pálí"pronesla. Pepa přinesl pěkné pohárky pro pistáciový piškot, Pavla pizzu, párky,palačinky. Přišel Pavel."Paráda, pizza", pochvaloval. Po pochutnání Pavla prala prádlo, použila prací prášek. Pepa potom prádlo pověsil. Petr pustil počítač, paří piškvorky. Prohrál."Podělanej počítač" proklel. Pepa profesionálně překládal Portugalské pověsti pro Pavlu, první profesorku Portugalštiny. "Proklatě" prohlásil Pepa po první pověsti. "Princezna Patricie prodala předevčírem paruku. Památka práce prozatím prověřována…" proboha, prohlásil Pepa.
Popozítří Pepa přetekl. Prý prezident pravil: "Pobožní poslanci projevili postiženým poctu". Pravda? Podle Pepy pakovina. Prastaré papíry popisují pád Pražského paláce poněkud pěkně. Pověst "Pouze polibek pravého prince přivede princezně původní podobu"-pravda. Princ přišel, políbil princeznu. Poté přišlo peklo. Přišel Pán pekel! Podkopl princeznu, podpálil palác petrolejí. Po přečtení Pepa pelášil před prezidentský palác. Podpálil petrolej. Palác padal. Padal, padal…Průšvih. "Pomóóc" prosil prezident. Pozdě.
Prezidentský pohřeb přišel prvního prosince. Patnáctého prosince Pepa po páté podstoupil preventivní prohlídku. Přišel pozdě, pako. Problém? Psychika. "Proboha, prý pít pivo" pronesl po posledním pohovoru. "Pádim pryč" pronesl. Pepa pelášil přes písečnou poušť. Potřeboval peníze pro pivo-padesát pencí. Potkal poutníka. "Prodám peří"pronesl poutník. "Proboha, proč prodáváš peří" pronesl podivený Pepa. "Potřebuji peníze" pravil poutník. Pepa poutníka podkopl, přivázal polena, přehodil přes plot. Peníze přišly. Padesát pencí!!! Přesně pivo, pochvaloval.
Přišlo pondělí. Pepa pojede pryč. Přípravný pobyt. Přinesl papír. "Pití,plavky,pomeranče,ponožky,peníze,pantofle,pláštěnku,prezervativy,Prostenal proti prostatickým potížím,Pronto proti prachu…"Pavlo, potřebuju plíny?" pochyboval Pepa"Potřebuješ,potřebuješ. Pokakáš prostěradlo, počůráš postel. Potom?" pronesla Pavla. "Pravda" přikývl Pepa.
Po příjezdu profesorka prozradila, proč přišli pěšky. "Peníze, proto" prokecla paní profesorka. Pepa psal pohled. Poslal, Pavle přišel. Pohoda. Potom pozoroval pohyb planet. "Pěkné" pochválil Pepa. Po příjezdu Pepa pobyt pochválil. Povídáte"pěkný příběh"? Přemýšlejte.
Horor v lese
O prázdninách jsme s mým spolužákem Honzou šli tábořit do Beskyd. Vzali jsme si s sebou stan a spacáky. Honza přišel na to, že by jsme si měli vzít taky maskáče a batohy, abychom byli jako zálesáci. Tak jsme vykročili do lesů. První den jsme se potulovali, živili se lesními splodinami a zvěří, jako bažant na špeku, zajíc na smetaně a srnčí na rožni. Srnčí bylo dobrý ale ten rožeň mě doteďka tlačí v žaludku. Druhý den jsme se dostali do ještě opuštěnějšího lesa, ve kterém byly podivné kosti rozházené na jehličí a na stromech satanistické znaky. Vyhnal nás odtamtud naštvaný režisér Záhady Blair Witch, prý jsme mu vlezli do záběru. Na tom filmu je to prý doteďka poznat. Než jsme mu utekli, nastal soumrak. Chystali jsme se spát pod stanem ale vypadalo to na bouřku, takže jsme hledali nějaký skalní převis, jeskyni, nebo hotel. Bůh Perun na nás nezapomněl, (i když jsme víc uctívali Radegasta) a najednou jsme před sebou uviděli chatrč. Nebyla zamčená, bylo v ní sucho a počet švábů nepřesahoval standard Evropské Unie, takže jsme se v ní zabydleli. Zevnitř byla dokonce i závora, kterou jsem zavřel. Usnuli jsme jako zabití. Kolem druhé hodiny ranní jsem se probudil. Ne, to snad nemůže být pravda! Někdo tluče na dveře! Rychle jsem zatřásl Honzou a druhou nohou jsem si balil věci. Náhle se dveře rozpadly a za nimi stál podivný muž, v jedné ruce měl pochodeň, v druhé velkou sekeru a ve tváři šílený výraz! Rozkopl jsem okno a vyskočil ven, Honza za mnou. Utíkali jsme jako střelení do nočního lesa. Náhle si Honza uvědomil, že si v chatě zapomněl boty. Já bych ho v tu chvíli asi zabil! Nakonec se rozhodl se pro ně vrátit. Já jsem se ho rozhodl doprovázet (být v noci v lese sám není hezké). Schovali jsme se za strom u chaty a pozorovali okolí. V chatě byla tma, nic nebylo slyšet. Honza teda prolezl oknem a sebral boty. Najednou se z rohu chaty vynořil ten chlap a hodil po něm sekeru. A od té doby má Honza prdel na dvě půlky…
Chytáme divokou zvěř
Jak chytit slona?
Do dzungle na sloni stezku se nainstaluje semafor, pred nej se postavi zidle, na ni se polozi rysovacek a nad zidli se zavesi mucholapka. Slon kraci a najednou uvidi cervenee svetlo na semaforu:"Ha, cervena," rekne si slon a zustane stat. Stoji dlouho, az jej zacnou bolet nohy. Uvidi zidli a rekne si, ze se posadi. jak si vsak seda, pichne se do zadku , vyskoci a chytne se na mucholapku.
Jak chytit mys ?
Zazeneme ji pod skrin a skrini urezeme nohy. Pozor, potkan se zahani pod vyssi skrin!
Jak chytit komara ?
Zazeneme jej na pudu a odstavime zebrik.
Jak chytit lva ?
I. varianta: Chytneme dva a jednoho z nich pustime.
II. varianta: Vezmeme do sita kus Sahary a krouzivymi pohyby prosivame. Pisem propadne a to, co zbude na situ, jsou lvi.
III. varianta: Vezmeme jehlu a zapichneme ji do Sahary. Prijde lev a rekne: Tenblbec si mysli, ze tim ouskem neproskocim. Skoci a za tu bambulku na konci ocasu se chytne.
Jak chytit krokodyla
I. varianta: Na breh dame kus speku a po obou stranach speku breh reky pomazeme lepidlem. Krokodyl vystrci hlavu a rekne: "Na spek ti kamarade, neskocim! "a skoci vedle na lepidlo.
II. varianta: Za ucelem polapeni krokodyla si poridime tyto pomucky: technicke tabulky, jablko, dalekohled, krabicku od sirek a kladu. Vyrazime nekam do bazin ci k rece, kde je nam znamo, ze se nejaci krokodylove vyskytuji. Kdyz si vyhledneme spravne misto na cihanou, musime pockat, nez se nejaky krokodyl objevi. To vetsinou trva dlouhou dobu a tak si zatim muzeme cist technicke tabulky. To je vsak, jak je vseobecne znamo, nudna zalezitost a tak po chvili usneme. To se ale objevi krokodyl, vyhladovely, pripraveny nas zdlabnout, avsak veren krokodylim zvykum se rozhodne, ze si nas necha ulezet. Aby se nenudil, zacne si procitat technicke tabulky. To je zdlouhava a narocna cetba i pro takovy kolos a proto po chvili usne. Jelikoz my jsme usnuli drive, proto se take i drive probudime. Ke sve radosti zjistime, ze vedle nas lezi spici krokodyl. Vytahneme proto dalekohled, obratime ho a podivame se s nim na krokodyla, ktery se tak stane malinkym, ze ho muzeme strcit do krabicky od sirek. Zda se, ze ukol je splnen, ale nesmime zapominat, ze krokodyli se spolcuji do velkych klanu a urcite se jim nebude libit, ze jeden clen byl polapen. A taky ze ne, ihned se vas vydaji pronasledovat. No a to vite, takovy krokodylove, ti jsou vytrvali a trenovani a proto vas za chvili dozenou. My vsak sebou vlacime kladu a takova klada, to je tiha. Tak ji odhodime a hned se nam bezi lepe a opet ziskame naskok. Po nejake dobe se ale prece jen projevi ta zvireci odolnost a oni nam jsou znovu v patach. Proto vezmeme jablko a odhodime ho. No a protoze jablko nepada daleko od stromu, vylezeme na nej a jsme zachraneni.
Jak chytit opici ?
Do dzungel, na misto, kde se shromazduji opice, postavime lahev s alkoholem. Sami si sedneme opodal s lahvi vody. Kdyz prijde opice, zacneme si z lahve nahybat. Opice se zacne po nas opicit a zacne si take nahybat. Po chvili je namol a snadno se da chytit. Pokud se opice nedostavi, vymenime lahve a opet si zacneme nahybat. Po chvili mame opici take.
